Niterný ľal, strhávající svìtlé zdivo lidskosti,
pálí na popel víru v svìt a pohøbívá jsoucno.
V hoøké melancholii pozvedá kalich krve
a kropí hroby mrtvých stínù.
®ivot se musí rozplynout do vìèného snu,
odkud perutì tmavých noèních krizí pøináąejí prach jistoty.
Mìsíèní svit a temnota skrze seschlé stromy jsou obrazem skleslosti,
která vládne pustému kraji nesvìtského snu.
Modravé cesty snových dálek,
èerná spleť trnového labyrintu
a osvìtlený beton z mìstských lamp.
Vìèná dálka topící se ve víru závratí. |
