Skrz nebesa i mraèna
Pøiplíží se k smutné Lunì
V neprostupné mlze
Spatøí støíbro uvnitø v lùnì
Laènost trhá žíly
Když zlodìj cestou pøikrade se
Vsedne na trùn nebes
A bohùm z oèí jej odnese!
Vznesl se nad bohy
Získal jejich sílu
Povýšil on Peruna
Nad živé vše a mrtvé!
Jako bájný Prométheus
Dal lidem záøi ohnivou
Støíbrný dar mìsíce je
Tichým jeho poselstvím
Národ dávno padlých hrdinù
Pøimìl povstat do války!
A nebe rozpoutá svùj hnìv!
Pro pochopení víry!
Tam, kde se v jedinou strast
Spolèilo nebe i zemì
Táhne se nejvyšší z hor
Úzkost teï rodí se ve mnì…
Tu horu obchází zvìø,
Z jara sem neletí ptáci
Do smrti smroucí tu
Poutníku cesta se ztrácí.
Zná cestu jen jediný muž
Bílého vlasu i vousu
Dýkou on zahání mráz
Déš pøed ním se promìní v Slunce.
Až vstoupíš do nebeského chrámu
Ukryj tam, co sílu v nìm støeží
Od lidských oèí, od vran
Zemským èárùm, a navìky všem
Lžím!
Rozezní se chór
Probudí se otcù sláva
Strážcové se vrátí zpátky do zemì stínù.
Záš, vrytou touhou neskrývána
Pramen bídy nech navždy
Zpustne v korytách!
Pøes sedmero sivých vod
Pøes dvanáctero modrých lesù
Prchal zlodìj pustinou
Støíbrnou!
Divým vìtrem pohánìn
A hustou mlhou ukrýván
Byl okouzlen tou nádherou
Støíbrnou!
Národ, jenž lunou blahoslavený
Symbol irijské slávy
Vlèí krev a krutost lidu našeho
Ve válce za pravdu a èest!
Pravda, kdo z nich ji má
Pravda, kdo ji zná
Jeden cestu nám dal
Støíbrem ji lemoval.
Pravda, kdo z nich ji má
Pravda, kdo ji zná,
Druhý støíbro na nìm jen
Pokornì získal. |
